Když jsme se přistěhovali před čtyřmi lety do našeho pronajatého domu, byla zahrada za domem skládkou všeho, co bývalí pronajímatelé při odstěhování se nepotřebovali. Bylo tam elektrické auto pro děti, sušička, klec pro křečka, komoda se sedmi šuplaty i skleněné akvárko, samozřejmě mezi hromadami jiných nepotřebných věcí. Dáma žijící před námi se prostě nezdržovala s vyklízením a nevábně ozdobila nejen naši zahradu. Agentura, která nám dům pronajala, přišla asi za 2 měsíce a pomohla nám odstranit tu záplavu bince.
Tak jsme si mohli začít pořizovat kytičky a posezení, to byla moje představa, na co zahrada je. Sousedka Indka, která žije vpravo od nás, ta má představu o užívání zahrady zcela jinou. Umetá dlaždičky, kterýma má pokrytou celou plochu za domem, musí mít venku čisto, téměř jako doma, dokonce sem tam klekne a drhne dlaždice kartáčem! Na krásně vypulírované dláždění postaví nízkou židli, jen tak vysokou, aby jí vykukovala půlka tváře a pozoruje, co se děje za plotem na naší straně. Povolává na mne, kde mám přerostlou travičku, jak jí lístek z mého stromu spadnul za její plot a má přehled o každém šustnutí.
Naše čtvercová zahrada má oproti našemu domu zadní plot, za kterým žije anglická rodina se psíkem Frostem. Pejsek poštěkává na každého a na vše a jeho bezzubý majitel každou chvilku vykřikne:"Frost, quiet!" Na zahradě u něj si často hraje jejich vnučka, které říkají "Baba". Není to jméno, jen tak z lenosti neotevřou víc pusu, aby zavolali "Baby", tedy normální zavolání na malého špunta, nebo jim to vyslovování se zuby, jako noty na buben nedovolí říct poslední písmeno normálně, tak se neustále line étérem:"Frost, quiet! Babááááááááá".
Vlevo máme sousedy dokonce tři. Vedle "Frostových" žijí lidé, kteří neustále sedí venku, opření o zeď domu a kouří kde co, a to "Kde Co " smrdí všude po okolí, jak bolavá noha.
Dále tam máme černošskou rodinu, která je bezproblémová, jsou velmi milí a pěstují si na malé zahrádce makovičky. Nemají v kuchyni záclonu, takže sousedka, která nakukuje přes náš plot, může pozorovat až o sousedství dál, co dáma v protějším domě vaří, jaké má domácí oblečení a jestli si umyla nádobí.
Jako poslední máme hororovou rodinku "Bulharů", kteří mají nespočet členů domácnosti a neurčitá povolání. Oni svou zahradu mají spíše jako otevřený dvorek do ulice, kde spravují auta, vozí různý binec sem a tam a přiváží si i různá vozidla. Pro jejich spoustu malých dětí je ideální, když přivezou kovovou plošinu, kterou odstaví ke zdi, téměř pod má okna. Nezbedníci pak skáčou do druhé hodiny ranní po zněle zvučící ploše a křičí vesele na všechny okolo, aby na sebe upozornili, jak úžasnou trampolínu jim rodina dopřává, aby měla více klidu na popíjení a tancování v domě
.
Tak si ráda sednu na svou zahradu, dám si kávičku a cigárko, sousedčina půlka obličeje mi okomentuje, že bych neměla kouřit, Frostovi mi dělají zábavu veselým štěkáním a jásáním s "Babou", do nosu mi jde omamná vůně exotických látek, které u sousedů kouří lidé podél zdí, červené máky mi mávají na pozdrav a bubnování desítek nožiček na kovové ploše přívěsu mne nenechá zadřímnout.
Alespoň se na sluníčku nemůžu spálit, protože mi za chvilku brní hlava, nevím, jestli z roztodivných zvuků, nebo od lidí, co si "COSI" pokuřují , či z neustálých otázek od sousedky.
Máte také rádi posezení na své zahrádce?